PAMĚŤ
PAMĚŤ
Paměť zahrnuje schopnost vštípit, podržet a znovu si vybavit určitou informaci(Baddeley, 1999). V odborné literatuře existuje dvojí chápání paměti - v širším smyslu slova ji pojímáme jako paměť druhovou i individuální, ovlivňující naše životy vědomým či nevědomým způsobem. V užším smyslu pak užíváme pojmu „paměť“ pro vědomé vybavování informací (Nakonečný, 2003).
Faktory ovlivňující naší paměť: pozornost, vnímání, senzorická představivost, reakční rychlost, racionální úvahy a úroveň řeči.
Paměťový proces se skládá ze tří postupných kroků: kódování – uchování – vybavení, resp. znovupoznání.
Rozdělení paměti podle času:
Senzorická smyslová (ultrakrátká) paměť
Svými smysly vnímáme ze svého okolí informaci: něco vidíme, slyšíme, cítíme. Tyto vjemy si uvědomujeme díky senzorické – smyslové – paměti, která je také někdy označována jako ultrakrátká. Účinně chrání mozek před nadměrným množstvím podnětů. Naprostou většinu informací totiž ultrakrátká paměť okamžitě „vymaže“. Pouze v případě, že je vjem vyhodnocen jako důležitý (je spojen se silnými pocity, vyvolá určitou reakci), postupuje dále do krátkodobé paměti (Křivohlavý 2007).
Krátkodobá paměť
Hlavním úkolem krátkodobé paměti je kódování a dekódování informací, kdy kódováním rozumíme vstupní fázi procesu zapamatování (slovní formulace toho, co se děje, co vidíme, slyšíme, chceme si zapamatovat atd.), dekódováním výstupní fázi procesu pamatování (to, co bylo ukryto v paměti, vstupuje opět do vědomí).
Krátkodobá paměť má velmi omezenou kapacitu – najednou jsme schopni v paměti udržet pouze přibližně sedm smysluplných shluků informací (takovým shlukem rozumíme např. číslici, ale taky třeba jedno celé datum, jeden obrázek, jedno slovo). Informace zůstává v krátkodobé paměti maximálně dvacet minut. Pak buď přechází do paměti dlouhodobé – vštípí se, nebo zmizí. V těchto dvaceti minutách tedy musíme informace buď úspěšně zpracovat, nebo o ně přijdeme (Křivohlavý 2007).
Dlouhodobá paměť
Do dlouhodobé paměti (DP) přecházejí jen informace zvlášť významné, tedy ty, které jsou pro nás přitažlivé, neobvyklé, mají vztah k našemu životu, zažíváme u nich emoce (radost, smutek, strach). Informace musí být v dlouhodobé paměti uspořádány tak, abychom byli schopni si je v případě potřeby vybavit.
V dlouhodobé paměti uchováváme (Křivohlavý 2007):
pojmy a jejich významy (druh paměti (DP) - sémantická),
důležité osobní zkušenosti a zážitky (DP - epizodická),
různé pracovní postupy, jako jízdu na kole, plavání, ale i otevírání dveří či chůzi po schodech (DP - procedurální).
V dlouhodobé paměti se informace ukládají doživotně a souvisejí i s anatomickými změnami na mozku.